Jak hodnotit fondy

Jak hodnotit fondy

• 26.7.2023
• Igor Bielik

Otevřené podílové fondy si nacházejí stále větší množství svých příznivců. Jak ale vybrat ten nejlepší? Na celém světě existuje více než 138 000 podílových fondů a přes 8000 ETF. Vznikají stále nové, každý z nich je jiný. Různé fondy investují na různých trzích: akciových, dluhopisových, peněžního trhu či derivátových, a proto se z podstaty věci musí lišit jejich výkonnost i riziko, se kterým těchto výkonností dosahují. Rozdílů je skutečně mnoho a není tedy možné "měřit jedním metrem" všechny. K tomu, aby investor vybral kvalitní fond, potřebuje znát mnohem více než jen procentuální výkonnost za poslední rok.

Jak poznat ten nejlepší?

Zde může pomoci rada kvalifikovaného investičního poradce. Fondy je třeba vybírat na základě kvantitativní a kvalitativní analýzy. Pojďme se tedy podívat na to, jak vše děláme my. Podotkněme, že je rozdíl mezi výběrem ETF a podílového fondu a níže v textu se budeme věnovat hlavně fondům podílovým.

Postup při výběru fondů

Pomocí kvantitativních metod (hodnocení výkonnosti, rizikovosti a dalších faktorů) je potřeba celé pole fondů zúžit na několik desítek, které lze doporučit k investování. Analýza kvalitativních faktorů (renomé správce, osobnost portfolio manažera atd.) vede k výběru konkrétních fondů, které jsou klientům doporučovány. Je velmi důležité, aby počáteční množina byla dostatečně široká. To je možné pouze tehdy, je-li investiční poradce nezávislý. Jinak totiž musí obhajovat výhody správce, jehož fondy prodává, což není pro investora vždy výhodné.

Celý proces výběru fondů pochopitelně nikdy nekončí. Vybrané i zamítnuté fondy je třeba přezkoumávat a sledovat, zda si drží svou pozici. Kdyby byla jediným kritériem hodnocení fondu jeho výkonnost za poslední rok, je velmi pravděpodobné, že skupina "šampiónů" by se každý rok měnila a investor by častými nákupy a prodeji jen prodělával. Proto je třeba k analýze přistoupit mnohem komplexněji.

KVANTITATIVNÍ ANALÝZA

Výkonnost fondu (Total Return)

Výkonnost fondu za určité období (měsíc, kvartál, rok, 10 let, od vzniku fondu apod.) je vyjádřena růstem hodnoty kurzu podílového listu a případným vyplaceným dividendovým výnosem. Existuje-li fond delší dobu, je výkonnost v posledních letech důležitější než výkonnost v časově vzdálenějším období. To platí zejména právě u podílových fondů, které jsou většinou aktivně řízeny. Manažer fondu totiž prochází stádiem učení se, získává nové zkušenosti. Při srovnávání výkonnosti za delší období je proto nutně zjistit, zda nedošlo k výměně osoby manažera. Jinak by investor srovnával nekonzistentní čísla.

Důležité je sledovat výkonnost za období, které odpovídá správnému investičnímu horizontu. Je chybou stavět investiční rozhodnutí do akciového fondu na výkonnosti za jeden rok. Mnohem větší vypovídací schopnost má výkonnost za tři, pět či deset let. Naopak u fondů peněžního trhu stačí i období tří či šesti měsíců. Existuje-li fond déle než tři roky, je užitečné počítat jeho průměrnou výkonnost za rok, tzv. anualizovanou výkonnost. Pokud za pět let fond vydělá 100 %, jeho průměrná roční výkonnost je 14,9 %. Pozor na riziko!

Riziko – Volatilita

Zjistí-li investor, že jeho fond vydělal za pět let průměrně 14,9 % ročně, měl by se zajímat o šanci, jakou má fond na tentýž výdělek i v budoucnu. Protože fondy samozřejmě nejsou garantovanou formou uložení peněz, pohybuje se investor na poli pravděpodobností. Historická výkonnost totiž neříká nic o výkonnosti budoucí. Jediné, co lze z historické výkonnosti vyčíst, je to, zda se fondu daří dlouhodobě překonávat index či konkurenci (relativní výkonnost). Analýzou rizika (volatility) lze zjistit mantinely, ve kterých se bude další zhodnocení fondu s určitou mírou pravděpodobnosti pohybovat. Volatilita měří kolísavost okolo průměrné výkonnosti za určité období. Počítá se pomocí tzv. směrodatné odchylky. Například, je-li výkonnost 13 % p.a. a volatilita 5 % p.a., je z 84 % pravděpodobné, že další rok ukončí fond se zhodnocením někde mezi +8 % až +18 %. Chce-li si být investor jist na 99 %, potom může očekávat výkonnost fondu mezi +1 % až +24 %. Je jasné, že většině by vyhovovala vysoká výkonnost a malé rozpětí nejistoty. Realita je ale jiná a kupovat fondy jen na základě historické výkonnosti se může vymstít.

Obvykle platí, že akciové fondy mají větší volatilitu než dluhopisové a ty zase větší než fondy peněžního trhu. Posledně jmenované jsou z hlediska rizika srovnatelné s bankovními vklady.

Poměrové ukazatele (Ratios)

Relativní výkonnost fondu měřenou proti akceptovanému riziku lze získat podělením výkonnosti a rizika. Čím vyšší hodnota ukazatele, tím lépe. Toho lze dosáhnout jak vyšší výkonností, tak nižším rizikem. K čemu jsou poměry dobré? Umožňují srovnání všech fondů. Tedy i akciových s fondy peněžního trhu! Mezi nejznámější používané poměrové ukazatele patří Sharpe Ratio a Treynor Ratio.

Další ukazatele výkonnosti

Pro získání dodatečných informací o výkonnosti fondu se používá celá řada pomocných výpočtů. Jedním z nich je například maximální ztráta za periodu (např. za měsíc). Ztráty mnohých fondů na vrcholu .com či finanční krize činily za jediný měsíc i desítky procent. Investor si musí ujasnit, zda je ochoten podstoupit takové riziko potenciální krátkodobé ztráty. Druhou stranou mince je skutečnost, že bez rizika nelze dosahovat ani vysokých zisků. Další pomocné ukazatele měří například délku trvání poklesu ceny nebo dobu obnovy na úroveň před krizí. Je důležité vědět, zda fondu trvá týden, měsíc či rok, než vymaže předchozí ztráty.

Obrat fondu (Turnover ratio)

Tento údaj říká, jak často a v jakém rozsahu mění manažer fondu své portfolio. Investor získá informaci o flexibilitě, s jakou fond může reagovat na vývoj na trzích. Fondy s nízkým obratem spíše kopírují trh, fondy s vysokým obratem se vývoji na trhu "vzpírají". Vysoký obrat fondu však nic neříká o jeho úspěšnosti. O té nejlépe svědčí relativní historická výkonnost fondu.

Konzistentnost výkonností

Smyslem analýzy konzistentnosti je odfiltrovat jednorázové události, které ovlivní výkonnost fondu, a přitom nic neříkají o kvalitě správy. Díky jednomu šťastnému obchodu může výkonnost jinak průměrného fondu výrazně překonávat konkurenci, a to i za delší časové období. Totéž platí i naopak. Ignorováním analýzy konzistentnosti si investor může myslet, že udělal dobře, když koupil fond s nejlepší výkonností za pět let. Ve skutečnosti mohl koupit průměrně řízený fond s jedním dobrým obchodem.

Relativní výkonnost (Benchmark Analysis)

Pokud investor posuzuje pouze absolutní výkonnost a volatilitu fondu, nemůže profesionálně posoudit, zda je fond dobrý či špatný. Přilepit fondu nálepku dobrý/špatný lze až po srovnání s tzv. benchmarkem. Výkonnost fondu je totiž hlavně závislá na tom, jak vydělává trh, na kterém může investovat. Pokud fond vydělá 20 % a trh, na kterém investuje vzrostl o 30 %, jedná se o slabý výsledek. Naopak manažer fondu, který prodělá 10 % na trhu, který klesl o 20 % zaslouží uznání.

Active share

Active share je ukazatel, o kterém se moc nemluví, ale mělo by. Zjednodušeně řečeno totiž říká, jak moc se fond svým složením liší od benchmarku. Pro aktivně řízené fondy by tato hodnota měla být co nejvyšší. Proč? Protože pokud je nízká, pak je složení fondu a benchmarku velmi podobné, a tedy i jejich výkonnost bude v zásadě totožná. Jenže u fondů samozřejmě musíme počítat s poplatkem, a pokud se tedy aktivně řízený fond od svého benchmarku neliší a ještě započteme poplatek je v zásadě jisté, že takový fond nemá šanci benchmark porazit. A to ani teoretickou.

Jaké lze používat benchmarky?

Důležité je také srovnávat vzájemnou výkonnost fondů ve stejné měně. Je rozdíl, pokud fond vydělá 10 % v CZK nebo v EUR, protože každá měna má jinou úrokovou míru a inflaci. Pokud fond investuje například do japonských akcií a investora zajímá zhodnocení v korunách, potom je výkonnost fondu určena dvěma veličinami. Za prvé tím, co fond vydělá nebo prodělá díky změnám cen japonských akcií a za druhé tím, jak se změní kurz koruny proti japonskému jenu!

Pro srovnání fondů mezi sebou je lhostejné, v jaké měně se počítá výkonnost, důležité je, aby byla pro všechny fondy stejná. Pro investiční rozhodnutí by naopak srovnání mělo být provedeno v měně, která je pro investora "domácí". Japonského investora asi nebude zajímat korunové zhodnocení fondu japonských akcií.

Korelační analýza

Pro vytvoření portfolia z fondů je velmi důležité znát principy korelace. Korelační koeficient měří, do jaké míry jsou na sobě závislé výkonnosti dvou a více fondů. Investice do více než jednoho fondu má smysl pouze tehdy, pokud dojde ke snížení celkového rizika. Existuje mnoho fondů, jejichž investičním cílem je kopírovat index Dow Jones Euro Stoxx 50. Je zřejmé, že zisky i ztráty těchto fondů budou více méně identické – fondy jsou vysoce pozitivně korelovány (koeficient korelace se blíží hodnotě +1). Nemá proto žádný smysl vytvořit portfolio z fondů, které mají stejnou investiční strategii. Naopak je dobré pracovat s takovými fondy, které nejsou korelovány (koeficient korelace je okolo 0). Investor má vysokou šanci, že případné ztráty z jednoho fondu budou kompenzovány zisky z druhého fondu.

Závěr: Kvantitativní analýza rozdělí fondy na ty, které překonávají konkurenci a ty, které za ní zaostávají. Investora pochopitelně zajímají ty první. Pro finální výběr konkrétních fondů je však třeba provést ještě tzv. kvalitativní analýzu.

KVALITATIVNÍ ANALÝZA

Velikost fondu (Volume)

Velikost fondu ovlivňuje jeho výkonnost. Je-li objem majetku pod správou příliš malý, má to dva důsledky:

Datum založení (Inception)

Mnoho investičních společností používá různé rafinované způsoby marketingu. Jedním z nich je založení akciového fondu v době medvědího (klesajícího) trhu. Několik týdnů od doby svého vzniku totiž fond není plně zainvestován a drží velký podíl hotovosti, která neklesá s cenami akcií. Během této periody fond vždy překonává konkurenci, jejíž akcie klesají. Takto získaný "polštář" vypadá opticky velmi dobře a málokdo jej bere v úvahu. Při analýze fondů je nutné tuto periodu ignorovat a měřit výkonnost až od doby, kdy byl fond plně zainvestován. Pokud má totiž fond špatný management, může vhodné načasování založení fondu tento fakt zamlžit i na několik let.

Délka trvání existence fondu (Tracking Record)

Ke srovnání výkonnosti je třeba alespoň dvouleté existence fondu. Čím déle fond existuje, tím věrohodnější jsou výsledky. Problém je, že i analýza pětiletých výkonností nestačí k tomu, aby bylo dostatečně věrohodné, že fond opravdu patří ke špičce. Nově vzniklé fondy je třeba posuzovat opatrně. Jejich marketing je mnohdy velmi dobře propracovaný a prezentuje nejmodernější metody a technologie, s jakými dosáhne skvělých výsledků. Lepší je počkat, co skutečně dokáží.

Osobnost a zkušenosti manažera (Human Factor)

Nejdůležitější částí kvalitativní analýzy fondu je poznat osoby, které stojí za čísly a za barevnými prospekty tištěnými na křídovém papíře. Špičkové počítačové vybavení a analýza miliónů datových položek nestačí. Jeden chytře vedený rozhovor se správnou osobou může být důležitější. Pokud portfolio manažer nevzbuzuje důvěru, je lépe se jeho fondu vyhnout, i když se pyšní skvělými výsledky. Ve prospěch fondu hovoří i skutečnost, že za jeho správu odpovídá tým několika lidí, a ne jedna osoba, protože více hlav může snáz eliminovat lidskou chybu či přehlédnutí.

Investiční strategie (Investment policy)

Investiční strategie poskytuje informaci o procesu investičního rozhodování uvnitř fondu. Každý manažer má svůj styl, specifický přístup k trhům a používá jiné metody analýz cenných papírů. To vše má vliv na dosažené výsledky. Mezi nejvýznamnější strategie patří:

Denominace a měnová expozice (Denomination, Currency exposure)

Každý fond je denominován v určité měně. Hodnota jeho čistého obchodního jmění (ČOJ) na podílový list je například 1,25 Kč nebo 1,25 USD či 1,25 EUR. To ale neznamená, že jeho manažer automaticky investuje jen do cenných papírů této měny! Pro mnoho drobných investorů je denominace problémem, protože nevidí to, co reálně ovlivňuje výkonnost fondu.

Existuje měnové riziko u fondu, který investuje do amerických akcií, ale je denominován v Kč? Samozřejmě ano, protože denominace je jen "nálepka" na skutečné investici, kterou tvoří americké-dolarové akcie. Proto v případě oslabení koruny automaticky poroste hodnota ČOJ, i kdyby se ceny amerických akcií nezměnily. Posilující koruna bude naopak ČOJ snižovat.

Mnohé fondy mohou pomocí derivátů dělat tzv. měnové zajišťování (Currency hedging). V tomto případě investor skutečně nese jen riziko amerického akciového trhu, protože pohyb kurzu koruny proti dolaru je aktivními zajišťovacími obchody eliminován.

Informační politika

Pokud chce investiční společnost na trhu uspět, musí si být schopna vytvořit renomé důvěryhodného partnera. To je pochopitelně otázkou dobré výkonnosti, ale bez otevřené informační politiky nemá šanci. Investoři (dnes snad i ti čeští) vyžadují přístup k informacím o fondu, kterému chtějí svěřit své peníze. Investuje-li někdo na 20 let, potom chce mít jistotu, že za 20 let bude společnost, které svěří peníze, stále existovat. Důležitou informací nad rámec těch povinných (kurz podílového listu, struktura portfolia atd.) je například změna portfolio manažera. Dozví-li se podílník tuto zprávu nejprve z novin, není to pro společnost dobrá vizitka.

Daňový domicil (Tax Domicil)

V dnešní době platí investor daně "na všechny strany". Proto je daňová optimalizace (minimalizace) velmi důležitým faktorem. Daně lze eliminovat výběrem fondů, které nevyplácí dividendy a prodejem podílových listů až po třech letech od nákupu. To ale není zdaleka vše. Předchozí řádky se týkaly daňové povinnosti investora. Důležité ale je vybrat fond, který sám nemusí platit daně. Je-li fond registrován v některé z daňových oáz, může sám dosáhnout podstatných úspor na daních, které pozitivně ovlivní jeho výkonnost proti konkurenci. Proto je mnoho fondů založeno v zemích jako je Lucembursko, Irsko a další.

Administrace (Administration)

Administrace nákupů a prodejů musí být špičková stejně jako řízení portfolia fondu. Je výhodnější koupit druhý nejlepší fond bez zbytečných průtahů při vypořádání, čímž lze ušetřit čas, nervy a peníze.

Smyslem analýzy fondů je vybrat ty nejlepší. Mnoho studií však ukazuje, že šampióni z minulosti jen zřídka kdy obhájí svou pozici šampiónů i v budoucnosti. Proto není dobré spoléhat se jen na kvantitativní analýzu, byť provedenou rozsáhle a kvalitně, protože ta popisuje jen historii – ex post. Analýza kvalitativních faktorů doplní celkový obraz o fondu, protože odhalí za čísly lidi.